Paměť dřeva, paměť papíru - kiokugami
Proud plynoucí řeky neustává, přitom však to není táž voda. Pěna rozplývající se na tišinách mizí a zase se utváří, ale nestane se, že by setrvala dlouho. A s lidmi ve světě a jejich příbytky je to také tak[1]. A co teprve s předměty denní potřeby, chtělo by se říci. Dřevěné ručně vyřezávané formy na tradiční japonské cukroví wasanbon a rakugan, které ještě nedávno patřily do každé cukrářské dílny, dnes využití mnoho nenalézají. Jak se mění a vyvíjí i jinak konzervativní a tradicionalistické Japonsko, mění se i tamější zvyky a společenské rituály, jakými jsou svatby a další oslavy. A jelikož dnes na svatbu symbol štěstí, velikou červenou pražmu z cukru, objednává opravdu jen málokdo, formy na tento typ cukroví se stávají v lepším případě dekorací, v tom druhém sběratelskou položkou. Klára Poskočilová se rozhodla jim znovu vdechnout život.
Inspirací je umělec a výtvarník Tecuja Nagata (Tetsuya Nagata), který tuto techniku vyvinul a jehož mistrovská tvorba dekoruje mnoho hotelů a obchodů po celém Japonsku.
Kombinací užití starých dřevěných forem a japonského ručního papíru se vytváří umělecké plastiky, které nám umožňují obdivovat um a cit pro detail jak starých japonských cukrářů, tak mistrů řezbářů, kteří tyto formy vyrobili. Cukrovou hmotu zde nahrazuje papír, který vytvrdnutím získává prostorovou „paměť“ a formám tak umožňuje si „vzpomenout“, jakých tvarů cukroví dříve nabývalo. Bohatá japonská symbolika, která se propisuje právě do japonského cukroví wagaši, předává dál své poslání.
A jelikož tématem letošního festivalu Eigasai je přenos pocitů „od srdce k srdci“, jako jednu část doprovodného programu jsme zvolili právě výstavu.
[1] (Kamo no Čómei, Zápisky z poustevny, překlad Miroslav Novák)
Klára Poskočilová (Kotobi kashi)
Studiu a vlastní výrobě japonského cukroví wagaši se věnuje již 16 let, inspiraci k japonské cukrařině sbírá během svých studijních cest za cukrovím do Japonska. K jejím zákazníkům patří i v ČR žijící Japonci, ale její cukroví ochutnal třeba i primátor města Kjóto. K dřevěným formám se dostala i během návštěvy u řezbáře Jošihiro Ičihara (Yoshihiro Ichihara) v městě Takamacu (Šikoku).
S výtvarnou technikou kiokugami se setkala díky 28 min dokumentu z produkce NHK, kde ji představoval právě Tecuja Nagata (Tetsuya Nagata). Se samotnou aplikací už se musela poprat sama.
Mimo výroby wagaši působí jako místopředsedkyně Česko-japonské společnosti, programová ředitelka festivalu Eigasai a specialista na tvorbu, údržbu a používání tradičních kostýmů v Divadle kjógen. V civilním životě je stavební inženýr.
