22. ledna | Slavnostní zahájení オープニング
(pátek) 18:00 | Kanárek (Kanaria カナリア)
Režie: Shiota Akihiko (2004), 132 min.
Hledání pravdivého života bylo v Japonsku vždy spjato s obětováním svévole. Existují prostředky, které dokáží člověku pomoci k této radikální oběti i v dnešním světě? A jaké „vedlejší účinky“ s sebou nesou? Baladický příběh chlapce, který dospěl v sektě Óm šinri-kjó, s typicky japonskou kamerou i neochvějným plamínkem naděje...
................................................................................................
23. ledna | Japonský den v Lucerně ルツェルナ日本文化の日
(sobota) 13 – 18 h. | Japonské divadlo, hudební happening, dílny tradičních disciplín... (Vstupné dobrovolné!)
18:30 | Skleněný králík (Garasu no usagi ガラスのウサギ)
Režie: Shibun’ichi Setsuko (2005), 84 min.
Celovečerní animovaný film podle slavné novely spisovatelky Takagi Tošiko. Působivý příběh děvčátka, které předčasně dospěje, v tomto případě pod tlakem odpovědnosti a kruté reality II. světové války. Překvapivě explicitní dílo nám dá do morku kostí pocítit, jak zásadní otázkou je pro Japonce vyrovnání se s vlastním postojem k válce. Čítanková ukázka mistrné japonské animace.
................................................................................................
24. ledna | Hush (Hasshu! ハッシュ)
(neděle) 18:00 | Režie: Hashiguchi Ryōsuke (2001), 135 min.
„Hush, little baby“ zpívá Bobby McFerrin, jehož úžasná muzika dodává celému filmu neodolatelný jazzový rytmus. Když se smíříme s tím, že jsme každý svým způsobem úchylný, dokážeme možná snáze přiznat právo na naplnění života i těm, kdo se svou přirozeností příčí racionálním zásadám společnosti. Homosexuální pár - a bláznivá zubařka, která se odmítá vzdát přesvědčení, že právě s těmito chlapci by měla mít děcko. Japonsko 21. století se vším všudy - a navíc skvělý střih a vynikající herecké výkony...
................................................................................................
25. ledna | Visutá zahrada (Kūchū teien 空中庭園)
(pondělí) 18:30 | Režie: Toyoda Toshiaki (2004), 113 min.
„Rodina bez tabu je jako pokoj bez oken“, prohlašuje konsternovaná domácí učitelka introvertního teenagera. Mezi hodinovým hotelem „U divoké opice“
a sídlištním bytem s obrostlou terasou se vznáší virtuální realita štěstí, o jehož hmatatelnosti se matka, strážkyně rodinného krbu zoufale snaží přesvědčit ostatní
i sebe sama. Život, filmovější nežli film, ale prořezává stěny balónu ze všech stran...
................................................................................................
26. ledna | Paččigi! (Pacchigi パッチギ)
(úterý) 18:30 | Režie: Izutsu Kazuyuki (2004), 119 min.
„Paččigi“ může v korejštině znamenat nejen čelní srážku, ale i překonání bariéry (odtud anglický titul We Shall Overcome). Z jiné perspektivy se i letos vracíme ke kontroverznímu tématu korejské menšiny v Japonsku a s ním spojené specifické formě sociálního rasismu. Tentokrát na pozadí excitovné atmosféry roku 1968. Existuje jiný prostředek, jak bojovat proti násilí, nežli opět násili? V Japonsku velmi úspěšný film (možná i pro svůj milý „komiksový“ schematismus) se před dvěma lety dočkal volného pokračování pod názvem „Paččigi - Love and Peace“.
................................................................................................
27. ledna | Půl pravdy (Han-ochi 半落ち)
(středa) 18:30 | Režie: Sasabe Kiyoshi (2005), 121 min.
Co si mají orgány činné v trestním řízení počít s tím, když charakterní a bezúhonný policejní instruktor zabije z lásky svou vlastní ženu? Film, jehož nejpodstatnější část se odehrává v nitru hrdiny (vynikající Terao Akira) a v jeho zraku upřeném do větší hlubiny, než dokáže dohlédnout kdokoliv z nás, byl ověnčen hned několika cenami Japonské akademie - za nejlepší režii, scénář i hlavní cenou za nejlepší film roku 2005.
................................................................................................
28. ledna | Náš dům (Bokunchi ぼくんち)
(čtvrtek) 18:30 | Režie: Sakamoto Junji (2002), 115 min.
„Maminka říkala, že si jen odskočí na nákup a půl roku se neobjevila“, svěřuje se kameře šestiletý Nita. Takový i onaký ostrov Mizuhira-šima, který jakoby byl i nebyl v Západním Japonsku, něco mezi mytickou zemí a panoptikem, je dějištěm filmu, který dokonale rozvinul potenciál slavného komiksu autorky Saibara Rieko -
a přitom si zachoval jeho podmanivou hloubku i hravost. Režisér Sakamoto Junji nás znovu dojímá svým okouzlujícího vcítění do dětinské i chlapské touhy těch nejprostších Japonců po štěstí.
