Filmy jsou v japonském znění se souběžnými anglickými a českými titulky, takže jsou přístupné pro Japonce, Čechy i anglicky mluvící cizince.
................................................................................................
22. ledna Kanárek (Kanaria カナリア)
pátek 18:00 Režie: Shiota Akihiko (2004), 132 min.
Hledání pravdivého života bylo v Japonsku vždy spjato s obětováním svévole. Existují prostředky, které dokáží člověku pomoci k této radikální oběti i v dnešním světě? A jaké „vedlejší účinky“ s sebou nesou? Baladický příběh chlapce, který dospěl v sektě Óm šinri-kjó, s typicky japonskou kamerou i neochvějným plamínkem naděje...
Akihiko Shiota (1961) od začátku 80. let natáčel 8mm filmy a v 90. letech se živil jako scenárista erotických filmů. Až v roce 1999 debutoval celovečerním snímkem Gekko no sasayaki (Šepot měsíčního svitu, Moonlight Whispers). Jím se etabloval jako tvůrce, který se bez idealismu, ale zato s maximální empatií věnuje odvráceným či mnohoznačným stránkám dospívání. Po tematicky příbuzných filmech jako Gips (Gipusu, 2000) či Gaichū (Otravný hmyz, Harmful Insect, 2001) natočil fantaskní drama Yomigaeri (Vzkříšení, Resurrection, 2002). Jeho zatím posledním snímkem je výpravná adaptace fantasy komiksu Osamu Tezuky Dororo (2007).
................................................................................................
23. ledna Skleněný králík (Garasu no usagi ガラスのウサギ)
sobota 18:30 Režie: Shibun’ichi Setsuko (2005), 84 min.
Celovečerní animovaný film podle slavné novely spisovatelky Takagi Tošiko. Působivý příběh děvčátka, které předčasně dospěje, v tomto případě pod tlakem odpovědnosti a kruté reality II. světové války. Překvapivě explicitní dílo nám dá do morku kostí pocítit, jak zásadní otázkou je pro Japonce vyrovnání se s vlastním postojem k válce. Čítanková ukázka mistrné japonské animace.
Setsuko Shibunichi (1944) byla v roce 1977 přítomná založení animačního studia Magic Bus, kde od té doby pracuje coby stálá zaměstnankyně. Při produkci animovaných televizních seriálů již vystřídala řadu postů, od vytváření storyboardů a návrhů postav přes kresby klíčových snímků i mezifází po režii a koordinaci dlouhoběžících projektů. Ze známějších titulů pracovala například na televizním seriálu Tetsuwan Atomu (Silák Atom, Astro Boy, 1980) či několika příspěvcích do franšízy Urusei Yatsura. U celovečerního filmu Skleněný králík nejen vedla režii, ale také navrhovala podobu jednotlivých postav.
................................................................................................
24. ledna Hush (Hasshu! ハッシュ)
neděle 18:00 Režie: Hashiguchi Ryōsuke (2001), 135 min.
„Hush, little baby“ zpívá Bobby McFerrin, jehož úžasná muzika dodává celému filmu neodolatelný jazzový rytmus. Když se smíříme s tím, že jsme každý svým způsobem úchylný, dokážeme možná snáze přiznat právo na naplnění života i těm, kdo se svou přirozeností příčí racionálním zásadám společnosti. Homosexuální pár - a bláznivá zubařka, která se odmítá vzdát přesvědčení, že právě s těmito chlapci by měla mít děcko. Japonsko 21. století se vším všudy - a navíc skvělý střih a vynikající herecké výkony...
Ryōsuke Hashiguchi (1962) už na střední škole natáčel filmy na 8mm kameru a po neúspěšném studiu na umělecké vysoké škole v Ósace se živil jako režisér televizních pořadů. Jeho krátkometrážní autorský debut vyhrál velkou cenu na festivalu PIA v roce 1989. Následující celovečerní film Hatachi no binetsu (Lehká horečka dvacátníka, A Touch of Fever) se stal filmovou i společenskou senzací a otevřel dveře japonského filmového průmyslu pro celou současnou generaci nezávislých filmařů. Hashiguchi se otevřeně hlásí ke své homosexuální orientaci a svými patosu prostými filmy emancipoval gaye v japonské společnosti.
................................................................................................
25. ledna Visutá zahrada (Kūchū teien 空中庭園)
pondělí 18:30 Režie: Toyoda Toshiaki (2004), 113 min.
„Rodina bez tabu je jako pokoj bez oken“, prohlašuje konsternovaná domácí učitelka introvertního teenagera. Mezi hodinovým hotelem „U divoké opice“
a sídlištním bytem s obrostlou terasou se vznáší virtuální realita štěstí, o jehož hmatatelnosti se matka, strážkyně rodinného krbu zoufale snaží přesvědčit ostatní
i sebe sama. Život, filmovější nežli film, ale prořezává stěny balónu ze všech stran...
Toshiaki Toyoda (1969) je jedním z nejvýraznějších filmařských talentů nového tisíciletí. Již ve svém debutu Porunosutā (Pornostar, 1999) se projevil jako solitérní tvůrce, který kombinuje reflexi úzkostí dobové mládeže s expresivním stylem, který vytváří významové metafory pro pocity hrdinů. Po vypjatém portrétu dospívání a přátelství Drsné jaro (Aoi haru, Blue Spring, 2002) se stejnou formou zaměřil na dospělejší postavy v surreálním dramatu 9 Souls (2003) a Visuté zahradě, která se kvůli Toyodově skandálu s podpůrnými látkami na čtyři roky stala jeho posledním filmem. Loni se konečně mohl k režii vrátit mystickým snímkem Yomigaeri no chi (Krev vzkříšení, The Blood of Rebirth).
................................................................................................
26. ledna Paččigi! (Pacchigi パッチギ)
úterý 18:30 Režie: Izutsu Kazuyuki (2004), 119 min.
„Paččigi“ může v korejštině znamenat nejen čelní srážku, ale i překonání bariéry (odtud anglický titul We Shall Overcome). Z jiné perspektivy se i letos vracíme ke kontroverznímu tématu korejské menšiny v Japonsku a s ním spojené specifické formě sociálního rasismu. Tentokrát na pozadí excitovné atmosféry roku 1968. Existuje jiný prostředek, jak bojovat proti násilí, nežli opět násili? V Japonsku velmi úspěšný film (možná i pro svůj milý „komiksový“ schematismus) se před dvěma lety dočkal volného pokračování pod názvem „Paččigi - Love and Peace“.
Kazuyuki Izutsu (1952) je v zahraničí neznámý, ale v domácím prostředí patří mezi přední mediální persóny a to nejen proto, že je oblíbený televizní moderátor, ale také díky velkým komerčním úspěchům jeho filmů. Původně pracoval jako režisér pinku – nízkorozpočtových erotických filmů. S podporou společnosti ATG vytvořil svůj první neerotický film, krutý příběh mladistvých gangů v Ósace Gaki teikoku (Říše spratků, Empire of Kids, 1981). Posléze se etabloval coby všestranný režisér divácky orientovaných snímků napříč různými žánry od akčních filmů přes komedie po dramata. Mnohé z jeho komerčně úspěšných titulů se dočkaly pokračování či přímo započaly několikadílné filmové série.
................................................................................................
27. ledna Půl pravdy (Han-ochi 半落ち)
středa 18:30 Režie: Sasabe Kiyoshi (2005), 121 min.
Co si mají orgány činné v trestním řízení počít s tím, když charakterní a bezúhonný policejní instruktor zabije z lásky svou vlastní ženu? Film, jehož nejpodstatnější část se odehrává v nitru hrdiny (vynikající Terao Akira) a v jeho zraku upřeném do větší hlubiny, než dokáže dohlédnout kdokoliv z nás, byl ověnčen hned několika cenami Japonské akademie - za nejlepší režii, scénář i hlavní cenou za nejlepší film roku 2005.
Kiyoshi Sasabe (1958) debutoval sentimentálním dramatem o vzniku VHS formátu Hi wa mata noboru (Den začíná, Dawn of a New Day: The Man Behind VHS, 2002), který stejně jako následující režisérovy filmy měl v domácím prostředí velký úspěch, ale do zahraniční neprorazil. Sasabe totiž natáčí emotivně vypjatá melodramata, jež zpravidla vyzdvihují tradiční japonské hodnoty. Ukázkovým příkladem jsou jeho tklivé filmy z druhé světové války Deguchi no nai umi (Moře bez úniku, Sea Without Exit, 2006) a Yūnagi no machi sakura no kuni (Město večerního klidu, země sakur, Yunagi City, Sakura Country, 2007). Loňský ročník Eiga-sai uvedl jeho snímek Na svátek milenců (Chirusoku no natsu, Summer of Chirusoku, 2003).
................................................................................................
28. ledna Náš dům (Bokunchi ぼくんち)
čtvrtek 18:30 Režie: Sakamoto Junji (2002), 115 min.
„Maminka říkala, že si jen odskočí na nákup a půl roku se neobjevila“, svěřuje se kameře šestiletý Nita. Takový i onaký ostrov Mizuhira-šima, který jakoby byl i nebyl
v Západním Japonsku, něco mezi mytickou zemí a panoptikem, je dějištěm filmu, který dokonale rozvinul potenciál slavného komiksu autorky Saibara Rieko -
a přitom si zachoval jeho podmanivou hloubku i hravost. Režisér Sakamoto Junji nás znovu dojímá svým okouzlujícího vcítění do dětinské i chlapské touhy těch nejprostších Japonců po štěstí.
Junji Sakamoto (1954) patří mezi všestranné japonské filmaře, kteří se střídavě pohybují mezi nestudiovou autorskou tvorbou, divácky ambiciózními projekty a nákladnými komerčními zakázkami. Proto je na jedné straně podepsán pod kriticky uznávanými tituly moderního japonského filmu jako Dotsuitarunen (Knockout, 1989), Kao (Tvář, Face, 2000) a Náš dům. Vedle nich jeho jméno figuruje také u kasovně orientovaných snímků, mezi něž patří revitalizace legendární jakuza série Shin jingi naki tatakai (Nové bitvy bez cti, Another Battle, 2000), nacionalistický akční spektákl Boukoku no ījisu (Aegis, 2005) či akční thriller Chameleon (2008).
